Shaman.cz | Ruce vzhůru, boys IV. (J. R. Pick)
↓ přeskočit obsah ↓ k vyhledáváníAktualizováno 7. března 2021, 13.06 hod.
Hráli, já nevím, co to hráli.
Ale měl jsem takový pocit, že altsaxofonista do toho dává něco víc než ostatní.
Kus svého myšlení.
Kus svého srdce.
Rozuměl jsem jeho hudbě takříkajíc na slovo.
A tak vím, jaký je to bezcitný idiot.
Už je to tak.
Někteří lidé se uzavírají do své věže z voloviny.
Spatřil jsem ji, jak ji pánbu stvořil
A stal se ateistou.
Malá Bessy sušila prádlo.
A přesto, že Johny jel za ní dvě stě mil bouří, deštěm a nepohodou, Bessy si ho vůbec nevšímala.
Vzala kombiné a pověsila je na šňůru.
Aby se usušilo.
Když to Johny viděl, vzal šňůru, strhl z ní kombiné a pověsil se na ni sám.
Aby se usušil?
Jedna moucha se procházela tomu Zrádnému skunkovi Greenwoodovi po pleši.
Druhá seděla jeho podařenému příteli Ralstonovi na rukávě…
A tak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou.
Vyhodil jsem dům do povětří.
U některých indiánských kmenů (Šošonů, Delwarů aj.) bývalo za starých dobrých časů zvykem házet tříleté chlapce do jezera (Michigan).
Vypluli – vypluli.
Nevypluli – nevypluli.
V osmdesátých letech byli vojsky generála Custera Šošoni a Delawarové vyhlazeni do posledního muže
(včetně žen a dětí).
A tak už nemohli pokračovat v této nelidské praxi.
Na Divokém západě je každá píď země doslova zbrocena lidskou krví. A tak dodnes se tu potulují různí
vědci, kteří berou vzorky hlíny a zjišťují, jakou má krevní skupinu.
Související
Líbila se vám báseň? Najděte si další v kapitole Podivné básně.
↑ na začátek stránky